Obsah

Návštěva u Belgických veteránů

 

Stojím před nádherným památníkem v Bastoni-postaveným Belgičany americkým vojákům druhé světové války. Na několika pilířích jsou na mramorových deskách znázorněny znaky všech divizí a na výsečích obří bílé hvězdy,která je situována směrem k nebi jsou vyznačena jména těch států U S A, jejichž vojáci se zúčastnili zdejších bojů. Symbolický památník-poděkování za svobodu,vyjádření vděku za stracené životy,však náhle hovoří...Představuji si parašutisty z americké 101.AIRBORNE, představuji si, jak jeden za druhým vyskaskují z  letounů.Výbuchy.oheň,sníh,mráz i smrt,ale především na zemi čekající zocelený,k nelítostnému boji odhodlaný nepřítel-pancéřová divize SS-TOTENKOPF.Američtí vojáci se probíjejí svými  tommyguny na pomoc svým kamarádům v nepřátelském obklíčení.V mé hlavě povědomě zní melodie od Taxmenů 100. zelených baretů,zvláště pak verš z textu J.Čvančary" mrtvý kamarád oči orosí o nic nežádá o nic neprosí"  Tento monument  je poděkování,za ztracené životy, za zraněné,za peklo kterým museli projít,ale také za SVOBODU, která následovala.Na tomto pomníku stojím v pohnutí a v přítomností pena Gihula Luise. Belgického vaterána,který ač už sám osvobozen pokračoval se svými kamarády ze 17 střeleckého Belgického praporu v boji proti zlu až k nám do Holýšova.Po prohlídce přilehlého muzea jsme pokračovali do Lucemburska do města Die Kirch.Všude jsou vidět americké vlajky a na můj dotaz proč mi bylo odpovězeno:  Thank U.S.BOYS.Neni to pohádka je to realita. Lidé z tohoto knížectví jejichž Jan Lucemburský byl nejen naším králem,ale i otcem Karla IV si naprosto jasně uvědomují KOMU a ZA CO mají být vděční.Když vstoupíte do muzea v tomto městě rázem se ocitnete v několika dílném americkém válečném filmu Bratrstvo neohrožených. Na toto muzeum musíte mít aspoň dva dny čas.A opět mi  toto prostředí evokuje vzpomínku na báseň Rudyerda Kiplinga genius Loci-Jsi Muž, kterou nezaměnitelně přednáší za doprovodu Taxmenů Vráťa Vyskočil ,tak až s toho má člově husí kůži.Odjížděl jsem domů s pocitem,že jsou ještě lidé ,kteří dovedou ocenit a hlavně nezapomínají na čistou nezištnou pomoc.Odjíždím a loučím se jak s belgickými kamarády tak s Lucemburským knížectvím a je mi líto ,že jeho Veličenstvo nemělo čas déle působyt na výchovu svých českých poddaných.

 

                                                                          Za sdružení Skala Marne Miroslav Skála

Na návštěvě u Belgických veteránů

Na návštěvě u Belgickcýh veteránů

Na návštěvě u Belgickcých veteránů