Don Quijote de la Ancha
Didaktická klaunikyáda na motivy románu Miguela Cervantese Saavedry uchopená dle vzoru velkého českého emigranta Jana Ámose Komenského.
Představení, které prodlužuje život, uvádí Divadlo klauniky Brno.
Režijní vedení: Boleslav Polívka.
V hlavní roli přední světový chůdoherec Lenoire Montain, dále účinkují Monika Mušková-Rajská, Monika Flajšingerová, Zdeněk Korčian, Zdeněk Mazáč a další.
Představení je vhodné i pro žáky 2. stupně ZŠ.
Předprodej vstupenek od 1. září v MKS.
Vstup: dospělí 70,- Kč, mládež do 18 let 50,- Kč
Svéráznému zpracování osudů Dona Quijota a věrného služebníka Sancho Panzy nechybí humor, nadsázka, fantazie ani mystifikace. Po formální stránce zvolil režijní poradce představení, autor, mim, básník těla i duše Boleslav Polívka cestu didaktické klaunikyády.
S vědomím toho, že společnost je poznamenaná dekadencí a nedostatkem ideálů
a opravdových vzorů, předstupují před diváky 2,38 m vysoký profesor španělského jazyka a literatury a 120ti kilogramová Ancha pracující jako vychovatelka na kominickém internátě ve Šlapanicích, v kostýmech Dona Quijota a Sancho Panzy. Se skupinou španělštinářů se ujímají nelehkého úkolu: - co nejlépe ztvárnit příběh důmyslného rytíře Dona Quijota.
Osou představení je vzájemné prolínání několika významových rovin. Řazením scén, počínaje bojem s větrnými mlýny až do Quijotova zmoudření je vytvářen příběh Dona Quijota, kterým neustále prostupují osudy profesora a vychovatelky, odrážející jejich slabosti i velikost, pošetilost i odcizení.
Střetáváním těchto dvou rovin vzniká řada humorných situací, jež jsou odrazovým můstkem pro vytváření nového vztahu mezi profesorem (hrajícím Dona Quijota), vychovatelkou Anchou (představující Sanchu) a dalšími postavami děje (princezna Dulcinea, pasováček, atd.). Jakoby celá inscenace vznikala momentálně před zraky a za aktivní spolupráce diváků.
Názornost, atraktivnost, spontánnost, lidový humor a především přirozená hravost. Forma, která je v představení Don Quijote de la Ancha Divadla Klauniky užita, je vlastně hra na hru v tom nejdivadelnějším slova smyslu. Výsledkem toho je pocit radosti z odkrývání a sdílení vzájemného vztahu mezi hercem a divákem, radost ze společné účasti na tvorbě okamžiku, která je umocněna prožitkem hybatelské síly ušlechtilého donkichotství.
Dr. Jan Skutil